Historie vložek

Ženy menstruují od počátku věků a k zadržování menstruační krve používaly nejrůznější pomůcky. V současnosti zažívají velký návrat látkové vložky. Právě v této souvislosti je často slyšet názor, že používání látkových vložek je krokem zpět, a že látkovky jsou již dávno překované modernějšími menstruačními pomůckami. Ten, kdo s dnešními látkovými vložkami ale přišel do styku ví, že se svými předchůdkyněmi mají společného jen velmi málo.

První menstruační pomůcky

Odjakživa byly jako menstruační pomůcky používány materiály, které byly v daném regionu dostupné.  Tyto menstruační zvyklosti ostatně stále můžeme sledovat u žen z domorodých kmenů. Běžně se používala například zvířecí kůže, smotaná vlna, dále pak savější druhy listů, mech, uschlá tráva anebo také nastříhané kusy látek. Tyto materiály se buď zaváděly rovnou do pochvy (třeba papyrus, který měla používat sama Kleopatra), nebo se pomocí nejrůznějších hadiček, či pásů připevňovaly k tělu ženy a fungovaly na stejném principu jako vložka.

V některých společenstvích pak bylo zcela normální menstruovat volně – ženy tedy nechávaly krev přirozeně stékat na zem. Tato praxe měla výhody zejména při práci na poli. Úžasné hnojivé účinky menstruační krve zajišťovaly lidem bohatou úrodu. Pohled na menstruující ženu se však postupem času změnil a dnes už nám tato záležitost připadá nepochopitelná.

Středověk a raný novověk

Církev ve středověku šířila, že mýt se častěji než dvakrát do roka, je hříšné, a že nosit spodní prádlo je nepřípustné. Menstruace v této době tedy určitě nebyla snadnou a hygienickou záležitostí. Ženy to však v této době neměly lehké z celkového hlediska, byly totiž považovány za nositelky hříchu a oproti mužům za méněcenné.

Pohled na menstruující ženu jakožto na nečistou bytost vznikl právě v tomto období a bohužel v některých společnostech přetrvává dodnes. Ženy měly v době svých dnů zakázáno připravovat jídlo, protože by prý mohly otrávit svého chotě. Jinde zase kolovaly fámy, že menstruující žena dokonce dokáže zabíjet pohledem, a tak měly zakázáno se na muže zpříma podívat. Naproti tomu existovaly (a stále existují) domorodé kmeny, které menstruujícím ženám přisuzovaly nadpřirozené schopnosti a uctívaly je.

Používání látkových vložek úzce souvisí s rozmachem výroby látek. V době baroka a rokoka, kdy se nosily vypasované korzety a široké sukně s obručemi, již krejčí na dámy v tomto ohledu mysleli. Podle písemných zmínek měly mít v tomto období korzety speciální zařízení, ve kterém byl uschován pruh látky. Žena pootočila knoflíkem, čímž se vyhrnula látka, která sloužila jako zesílená vrstva mezi nohama. Později se dokonce začaly objevovat tzv. menstruační košile s volnými cípy na bocích, které se mezi nohami zavazovaly.

Tančící ženy z 18. století (malba od Francise Haymana)

 

Přelom 19. a 20. století

V tomto období se konečně začalo nosit spodní prádlo a v souvislosti s menstruačními pomůckami se tak začalo blýskat na lepší časy. Byla to doba velkých objevů a vývoj šel rychle kupředu. Začínají se vyrábět tampony a objevují se první verze menstruačních kalíšků.

Látkové pratelné vložky

Pratelné vložky si zpočátku ženy šily, nebo pletly doma samy. Později si mohly pořídit i průmyslově vyráběné látkové vložky, které nebyly moc praktické, neboť protékaly a bylo k nim zapotřebí použít igelit (k tomu účelu byly vyráběny i speciální igelitové kalhotky či igelit, který se vkládal do spodního prádla společně s látkovou vložkou).

Konkrétním příkladem je vložka, která se začala průmyslově vyrábět v roce 1896. Tato pomůcka byla materiálem podobná ručníku, protože se vyráběla z froté bavlny. Z toho důvodu se jí také oficiálně říkalo zdravotní ručník pro ženy, nebo také Listerův ručník (zřejmě podle objevitele). Problémem však bylo, že si ženy tuto pomůcku nerady kupovaly, protože bylo už z názvu jasné, k čemu slouží. To byla pravděpodobně i příčina změnu názvu na „Nupak“.

Norské látkové vložky

Jednorázové vložky

Myšlenka jednorázových menstruačních pomůcek vzešla od zdravotních sester, které zejména na bitevním poli hledaly rychlý způsob, jak zastavit krvácení. Tyto jednorázové polštářky z dřevěné buničiny byly vyrobeny právě zdravotními sestrami ve Francii. Byla to velmi levná, ale hlavně vysoce savá alternativa, které se rychle chopili podnikatelé v hygienickém odvětví a začali ji po drobném vylepšení distribuovat ve velkém. Průmyslově vyráběné menstruační vložky tvořila vata ve vláknitém obdélníku, již překrývala absorpční vložka.

Jednorázové vložky byly na světě! Jediným zádrhelem byl dosud neznámý způsob, jak je uchytit k tělu. Do výzkumu se na přelomu 19. a 20. století zapojili i vědci a badatelé, kteří občas přišli s opravdovým klenotem.

Existovaly tyto základní pomůcky pro upevnění:

„Kšandy“

Zhruba kolem roku 1870 se vyráběl tento neuvěřitelný „postroj“.

Kšandy

Pásky

Ty se v různých obměnách objevovaly od roku 1890 až do roku 1980.

Modess

V roce 1920 firma Johnson & Johnson přišla s pomůckou Modess, které byly přechodem mezi páskem, a ještě neobjevenými, nalepovacími vložkami (ty spatřily světlo světa kolem roku 1970).

Reklama na Modess z roku 1966

Z dalších velkých a stále fungujících výrobců jednorázových vložek zmiňme například firmu Kotex (USA) nebo Hartmann (Německo).

 „Lepicí“ revoluce

V roce 1970 si mnoho žen oddechlo, výrobci totiž vymysleli drobnost, která podstatně usnadnila menstruaci. Odpadly kšandy, pásky a mohl za to lepicí pásek vespod vložky, který umožňoval vlepení přímo do spodního prádla.

Lepicí jednorázová vložka

Vložky v Čechách

Od našich maminek a babiček jistě znáte menstruační variantu – vata v síťce. V době těchto „vložek“ se situace v Čechách a okolních zemích výrazně lišila a lidé neměli na výběr nepřeberné množství sortimentu, jako je tomu dnes. A protože i tyto nepohodlné a nekontrolovatelně klouzající vycpávky byly k sehnání velmi omezeně, ženy si je kupovaly do zásoby. Často se na ně však nedostalo a nezbylo jim nic jiného, než se uchýlit k variantě „co dům dal“.

Na staré dobré síťkové vložky můžete zavzpomínat se značkou Lunay, která je nabízí v provedení z biobavlny:

Současné látkové vložky

Z předchozího textu je jasné, že vložky za svou existenci urazily dlouhou cestu a prošly si výraznými obměnami. Kšandy a připínací pásy se zkultivovaly na malé patenty, prostá látka se proměnila v příjemné materiály s líbivými vzory.

Výrobců najdete na trhu opravdu velké množství a každou chvíli přibývají další. Díky tomu také můžete vybírat z mnoha možností tvarů, velikostí, savostí, materiálů a v neposlední řadě také barev a vzorů.

Místo vaty se dnes nejčastěji šije z bavlny, pro svou mimořádnou savost už se ale hojně využívá také bambus, u kterého není potřeba tolika vrstev. Novou možností je také nepropustnost vložek, kterou zaručí například prodyšný polyuretanový zátěr.